Poslední dva roky pro mě byly hodně náročné a celkově to završil letošní červen. V čem to dvouleté období bylo náročné? Zakončování dálkového studia vysoké školy, hned na to mi navazoval výcvik Koučink jako umění a chodila jsem hlavně do práce a do školy nebo na výcvik. Až mi začalo docházet, že vlastně nežiji, ale přežívám a samu sebe odsouvám kamsi daleko.

Letos v červnu jsem už měla pocit, že mi začínají docházet síly a na dovolenou jsem odjela skutečně za 5 minut 12. Odjela jsem do Chorvatska do města Makarská, kde jsme bydleli v hotelu, kde jsme z balkonu měli výhled na hory, kde mě samotnou zaujalo místo s třemi bílými kříži.

Již během několika málo dnů mi došlo, jak moc je ten led tenký, stačí málo, ten pomyslný led se pod námi podlomí a že jsem na dovolenou odjela skutečně v tu správnou chvíli. Během pobytu u moře jsem silnou potřebu hodně odpočívat a sestupovat do vlastního nitra, kde jsem odstraňovala to, co bylo v mém životě i nitru navíc.

Během nastartovaného procesu jsem se při výstupu v horách na vrchol ke třem bílým křížům, kam jsme se vydali, podívala pokoře přímo do očí a začala jsem opět posouvat své hranice. Od hotelu na samý vrchol byla cesta dlouhá cca 2,6 km a z toho cesta k samotnému vrcholu byla nejstrmější a její délka byla přibližně 600m.

Výhled z cesty ke třem křížům

Na samém vrcholu

Po výšlapu

Pod samotným vrcholem je krásné místo, o kterém moc turisti neví – je nazýváno malými Lurdami, pro mě samotnou to byla taková malá Medžugorje.

Právě teď mohu upřímně říci DĚKUJI! Za co? Za ty zkoušky a příležitosti, které vstupují do mého života. Děkuji i za ty lidi, kteří mi vstupují do mého života a mnoho z nich mi zrcadlí přesně to, na čem sama potřebuji zapracovat. Protože ten, koho v našem životě můžeme změnit, jsme jen my sami.

A teď Vás zvu na malou prohlídku místa zvaného malé Lurdy 🙂