Každá žena je v průběhu měsíce proměnlivá, prochází čtyřmi fázemi a málokterá z nás ví, jak zacházet se svými emocemi a reakcemi co nejvíce přirozeně a zdravě. Žijeme ve společnosti, které se děsí při nadměrného pociťování a mnoho z nás jsme se naučili mnoha způsoby popírat, potlačovat a manipulovat. Dovolme si přijmout a respektovat své vlastní vnímání a dovolit mu plynout skrze nás ve vlastním přirozeném rytmu. 

Naše pocity jsou jako počasí, pravidelně se střídají, mění – někdy jsou temné, jindy světlé, občas divoké, prudké a jindy zase klidné a mírné. 

Duševní stránka funguje jinak než emocionální stránka lidské bytosti. Na duševní úrovni si lze vypěstovat jistý stupeň sebekontroly. Můžeme se rozhodnout po určitou dobu soustředit své myšlenky jistým směrem, což může mít v našem životě svůj význam. Vůli však své emoce nemůžeme změnit. Emoce nemají s vůlí nic společného. Emoce je třeba nechat proudit a nechat jim volný průběh. 

Sama jsem své emoce dlouhou dobu potlačovala, myslela jsem si, že je špatné brečet, být naštvaná nebo se smát, pokud se kolem mě nikdo nesměje. Vše, co jsem zažívala – radost nebo smutek – jsem potlačovala kamsi hluboko. Ke všem těm svým zraněním a potlačeným emocím jsem se začala dostávat ve chvíli, kdy jsem nastoupila na cestu osobního rozvoje a na cestu práce s mým pánevním dnem. 

Ta cesta k pánevnímu dnu je krásná, objevuji díky tomu samu sebe a odstraňuji vše, co jsem potlačila a je v mém životě navíc.  

Chci vás na tu cestu k sobě samým pozvat. Stačí sebrat odvahu a vydat se na tu krásnou cestu. Na tu cestu poznání sama sebe a odstranění toho, co jsme potlačily hodně hluboko. Všechny ty vzorce a vše potlačené se promítá do našeho života spolu s opakujícími se situacemi. 

Dovolme se na vše, co se nám v životě děje pohlédnout i trochu jinak než doposud.