Sama sebou, se vším všudy. Posledních pár let jdu po hodně intenzivní cestě, po cestě sebepoznání. Je to cesta, po které mne vede život sám, cesta, pro kterou jsem se rozhodla.

Několik posledních týdnů jsem měla potřebu jít hodně do hloubky a nesmířit se pouze s povrchovou krásou. Cítím, že ta cesta do hloubky je pro mne důležité prožít si vše, co je třeba a začít léčit. Léčit to, co jsem udusala někam do hloubky.

Před mnoha lety jsem nechápala, jak je možné, že některým lidem, ať už udělají cokoliv, jsou úspěšní, zatímco já dělám co dělám, stojím na místě. Často jsem se i sama sebe ptala, jak je možné, že v některých situacích se mi daří téměř ihned a v mnohem důležitějších oblastech tomu tak není.

Po čase jsem však pochopila, že výsledky, kterých v mém životě dosahuji, závisí na tom, jakým způsobem jsem naladěna, jak přemýšlím, jednám a co vlastně do svého života vkládám. Došlo mi, že těm, kterým se daří, jsou ve svém vlastním nitru naladěni na to, že vše jde. Člověk, který je naladěn na to, že je snadné vydělávat peníze, pak se mu daří a každý jeho projekt se chytne.

Čím více jsem si dovolila jít do hloubky svého nitra, tím více začalo odpadat to, co v mém životě bylo navíc a začala jsem být více sama sebou. S tím jsem se rozhodla nastoupit i na tu cestu ke svému cíli, pro který jsem se rozhodla.

Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, co chci, mohu udělat další krok a stanovit si cíl. A proto, abych dosáhla toho, co chci, musím ke změně udělat ten první krok. Ve chvíli, kdy změním myšlení a přijmu to, že mohu dosáhnout toho, co si stanovím. Důležité je i to, co si myslím sama o sobě a zda jsem ochotna pro dosažení daného cíle něco udělat.

Konec roku a začátek toho nového je pro mne vždy příležitostí k novému tvoření, začít s čistým štítem a mohu se tak snáze odrazit ode dna. Ode dna, od kterého to vše začíná a kde se nám úplně vše ukládá.

A co vy? Jak se můžete přiblížit sami k sobě? A jakým nejmenším krokem se můžete přiblížit ke svému cílil?