Věřím, že žádné setkání v mém životě není náhodné. S každým člověkem, s kterým se v mém životě setkám, si mám něco předat, všichni si vzájemně zrcadlíme. A přesně to, co nás rozčiluje na druhých, je o nás samotných. Dříve jsem si myslela, jak musím změnit svět a vše, co je v mé blízkosti, pak jsem ale pochopila, že pokud chci změnit vše kolem sebe, musím v první řadě začít u sebe. Nestačí se ale pohybovat jen na povrchu, je nutné zajít do hloubky. Někdo může namítnout, že to bude bolet – ano, může to i bolet, mohou nám začít plavat na povrch přesně ty věci, které nemáme dořešené a mohou nám s tou vnitřní očistou téct i slzy. Není potřeba se za ně stydět – ráda slzy přirovnávám ke sprše. Tak, jako každý večer sprchujeme naše tělo, pak je jednou za čas potřeba osprchovat i naší duši.

V úterý jsem zažila něco neuvěřitelného a ten zážitek pro mě byl hodně silný. Do Příbrami přijeli na besedu manželé Duškovi. Ano, Jaroslav Dušek s manželkou. Ten Jaroslav, na kterého jsou u každého představení lístky v tu ránu pryč a já měla možnost tuto akci nafotit.

A co se děje právě teď? Právě teď se ve mě odehrává něco hodně silného, slovy nepopsatelného. Cítím velkou pokoru a potřebu říci jen DÍKY za ten skvělý úterní večer – proč? Protože jsem přesně potřebovala ten optimismus, který nám sem Iveta a Jaroslav Duškovi přivezli 🙂

A ano, právě teď jsem i spustila sprchu pro mou duši – po tvářích mi tečou slzy. Ale ne pro to, že jsem smutná, naopak – jsem sice unavená, ale opravdu vděčná za vše, co mi do života vstupuje.

A pro ty z vás, kteří jste s námi na besedě nebyli zvu nasát alespoň trochu té atmosféry skrze fotky 🙂